Kutíme si takhle něco se švagrem na chalupě. A jelikož nástroje jsou už letité (pamatují minulé století v jeho plném rozpuku;), není se co divit, že leckterý často vypoví službu.

Přesně to se stalo se sekerou, kterou jsme rubali pařez překážející na zahradě. Konkrétně topůrko opustilo kovovou, sekací část sekery. Naštěstí v příhodný okamžik, kdy byla zaseknuta do pařezu …

Jal jsem se ji tedy opravit. Narval dřevěnou část tam do patří a kladivem zatloukám klínek. V tuto chvíli na mě volá švagr, který pižlá pařez motorovou pilou: „Ta motorovka žeře olej jak nezavřená …!“.

Zvednu hlavu přesně v okamžik kdy mám pravou ruku napřaženou k finálnímu úderu a ptám se: „Co říká….“

„Auuuuuuu …., do pr … kenné ohrady“ je velmi blízké tomu co jsem volal a valil chladit místo kam ten osudový úder opravdu nemířil :(((

Krve jak na zabíjačce, ruka na pár dní nepoužitelná, ale sekera, to snad bude sloužit až do příštího století 🙂