Takže po delší době tady máme další událost hodnou zaznamenání. Tentokrát to opravdu stojí za přečtení!

Jeli jsme si to takhle naším krásným autíčkem v plné osazení (dva dospělí a dvě děti) domů jednou nejmenovanou vesničkou. Cesta byla velice, ale opravdu velice úzká. My jeli do kopce, protijedoucí logicky z kopce. Já jel pomalu, což se nedá říct o cyklistovi řítícímu se proti nám šílenou rychlostí. Díky tomu, že jsem jel fakt pomalu, jsem mu v pohodě uhnul. Za další zatáčkou se ovšem vynořila Octavia combi. Jako vždy jsem se jal uhnout a umožnit kolegovi bezpečný průjezd. Sám nevím proč to jsem vždycky já, ten vůl co couvá nebo uhýbá ostatním. No nic příště už to rozhodně dělat nebudu. A to proto, že tentokrát jsem to udělal tak nešikovně (ostatně jak jinak s mým nickem) že jsme skončili téměř převrácení ve škarpě. No dobrá, dobrá tak dramatické to zas nebylo. Prostě jsem chtěl zajet na mimo vozovku (dá-li se tak ona komunikace vůbec nazvat) umístěné panely, ovšem trávou zarostlý příjezd k nim byl velice zrádný, protože skrýval cca čtyřiceticentimetrovou díru dokonale zamaskovanou trávou a kopřivami. Výsledek byl takový, že jsme skončili s jedním kolem ve vzduchu, auto leželo podběhem na zemi a na panely doputoval pouze nárazník, který se kapku ohnul a díkybohu poddržel celý vůz, protože strouhou protékající potůček vypadal věru nevábně …

Naštěstí se to stalo na dědině a poblíž kutící muž byl tak neskutečně ochotný, že jsme po cca 30 min zvedli auto heverem, kolo podložili fošnama a pak jsem elegantně vycouval. Nárazník se hravě vrátil do původní polohy, chybějící šroub snad někdy došroubuju a oděrky na nárazníku taky skoro nestojí za řeč.

Ještě jednou touto cestou děkuji zmíněnému dobrodinci a ostatní řidiče varuju, už Vás pouštět nebudu ;-))))