Nešikovo sváteční odpoledne

Jak jste si asi asi už sami všimli Nešikův život je doslova prošpikován nehoráznou smůlou a různými trampotami více či méně zaviněnými jim samým, či prazvláštní schodou náhod. Ale to co jsem si prožil během letošních svátků, to opravdu stojí za zaznamenání.

Začalo to nevinně se tvářící virozou, která se vyvinula ve slušný zánět hrtanu. Po zdánlivě úspěšné léčbě antibiotiky následovala poměrně kvalitní sinusitida (rozuměj řádně zacpané dutiny) a vrchol všeho byl …. no však čtěte a uvidíte sami !!!
Takže to vezmeme pěkně a chronologicky …

23.12. cca 17:00 při stavění vánočního stromku (mimochodem to by si skoro zasloužilo vlastní článek, ale zkuste si krásně rostlý a patřičně široký kmen více než dvoumetrové kavkazské jedle o průměru cca 15 cm postavit to stojanu určeného pro max 1,4 m vysoké stromky s ukotvením pro kmeny široké cca 5 cm, no ale povedlo se strom dodnes stojí :))) se začíná ozývat podivná bolest v oblasti pravých dolních žeber

24.12. bolest nemizí, ba naopak přetvrvává, ale i tak byl Štědrý den nádherný 🙂

25.12. nic nového stále si kromě Vánočních svátků užívám i svou bolest a učím se s ní žít

26.12. dále to vezmněme i časovými údaji

10:00 – po téměř probdělé noci odjíždím se stále se stupňující a i přes dopování dostupnými léky neutuchající bolestí vystřelující až k páteři na nejbližší pohotovost, tedy do Motolské nemocnice

10:25 – konečně jsme našli vjezd do nemocnice, kapku nás překvapuje lísteček s výši parkovného asi 20 Kč za hodinu, nebo za půl no to je jedno, zjevně by tady orvali i nebožtíka

10:30 – na příjmu výše zmíněné nemocnice se odehrál zhruba následující rozhovor:

Sestro-vrátná (dále SV) : Co Vás trápí?
Nešika (dále N) : Už od čtvrtku mě bolí v oblasti pravých dolních žeber. Bolest nepolevuje a vystřeluje k páteři.
SV (jízlivě) : To bude žlučník, copak jsme papali?
N (překvapen starostlivostí SV) : No co by nic zvláštního, to co každý o svátcích.
SV (nepříliš nadšeně) : Ale tady to bude na dlouho, minimálně 3 hodiny. (dále něco ve smyslu, že tady mají závažnější případy a proč jsem už ve čtvrtek nešel k obvodnímu, no proč asi páč tam nepůjdu s každým píchnutím, copak já jsem věděl co se z toho vyvine)
N (patřičně odměřeně děkuje za pomoc zhruba těmito slovy) : Tak to já si raději zajedu do Kladna …

10:50 – odjezd z Motola, vrátný k našemu překvapení nabízenou dvacetikorunu odmítá, asi se za tak krátkou dobu neplatí, no aspoň nějaké pozitivum. Ještě než jsem stihli vyrazit do Kladna volám své mamce (která už léta žlučník nemá) a popisuju co a jak mě bolí a ptám se co na to pomáhá. Mamka potvrzuje diagnózu SV a doporučuje nějaké léky a dietu. Vyrážíme tedy do nákupního centra Zličín, kde by měla být otevřena lékarna, návrh na návrat na Motol, kde snad lékarna musí fugnovat pořád obratem z pochopitelných důvodů zamítáme

11:05 – lekárna v Metropoli Zličín zavřena

11:10 – příchazejíc k autu zpozoruju, zjevný nedostatek vzduchu v pravém zadním kole. Manometr to jen potvrdil, nenaměřil téměr nic … Naštěstí to nebylo úplně bez vzduchu, kolo bych v tom stavu, kdy jsem nemohl ani řídit asi nevyměnil.

11:15 – odjezd k cca 1 km vzdálené benzínové pumpě u Globusu

11:20 – pumpa má samozřejmě zavřeno

11:30 – příjezd k Shellce, naštěstí funguje, opět máme vzduch

11:40 – vracíme se na Zličín, obě další lékarny u Tesca a u Globusu jsou jak jinak než zavřeny, nikde ani zmínka o nejbližší otevřené …

12:00 – s novým parkovacím lístečkem zastavujeme i přes jistou averzi znovu v Motolské nemocnici.

12:05 – marně se snažíme otevřít dveře lékarny označené nápisem „Otevřeno nonstop“ a všímáme si cedulky 12:00-

13:00 polední pauza, ano i tomu se u nás říká nonstop provoz …

12:15 – nějaká paní s manželem na kolečkovém křesle taky lékarnu nestihla a informuje nás, že další je až na kulaťáku v Dejvicích …

12:35 – bloudíce po Praze se zničehonic objevujeme u Strahovské nemocnice, zoufale žadoníc o nějaké drogy jsem odkázán na jistou polikliniku pod Marjánkou, kde je i pohotovost a vytoužená nonstop lékarna, která má prý určitě otevřeno !!!

13:00 – konečně jsme tu polikliniku po dalším bloudění (ano naší mapě je doma určitě lépe než mě v tuto chvíli 🙂 našli, na dveřích se ještě novotou třpytila cedule „Od 20.12.2004 pohotovost a lékarna přestěhovavá do Dejvic“

13:20 – parkujeme u kulaťáku, nacházíme lékarnu i pohotovost, když už jsem tady zkusím tu pohotovost a dnes poprvé mám štěstí, nejen, že je otevřeno, ale poté co jsem vzal za kliku se za mnou vynořili 4 další nemocní

13:30 – přicházím na řadu a máme tady druhý rozhovor.

RádobyLékařka (dále RL) : Co Vás trápí?
Nešika (vždyť už víte N) : Asi žlučník, resp. taková a taková bolest, v motolské vrátinici přes sklo diagnostigovaná jako žlučník.
RL : Kde a jak to bolí?
N : popisuje detailně bolest
RL (stále sedí u svého stolu na své vyhřáte židli) : Ano, to bude žlučník, sestro píchněte mu Algifenovou injekci.
N : Vy se na to nepodíváte?
RL : Ne, to je zcela jasné, tady není co řešit …
N : Au ;-))))

13:40 – s doporučením přísné diety a radou, že jestli injekce nepomůže nebo jestli se bolest vrátí ať jedu rovnou k odborníkům (RL asi léčí jen tak pro radost a za odborníka se nepovažuje) do nemocnice a s tím, že žádné další léky nepotřebuju odjíždím domů.

14:30 – s mezipřistáním na Zličíně za účelem nakoupení rohlíků přijiždím domů a zbytek svátečního dne trávím s rohlíky, čajem a nemizící bolesti (vždyť já už ji mám skoro rád, tak proč se s ní loučit 😉 v posteli.

27.12. – po pár minutách čekání jsem se dobušil na svého obvodního lékaře, ten mě řádně vyslechne, prohlídne, prohmatá a konstatuje, že to není žádný žlučník (bože já jsem celý den byl o suchých rohlíkách zbytečně …) ale Neuralgitida (nebo tak nějak, tedy zánět mezižeberního nervu, způsobený prodělanou virozou). Sděluju mu své zkušenosti s pohotovostí a on na to, že to jsou komunisti co bych prý po nich chtěl …. Vidina lyžování na nových lyžích mizí s doporučením být v klidu, teple a neprochladnout ….

Takže takhle krásně jsem si zpestřil a užil letošní Vánoční svátky, no nemám já ale fakt smůlu … ????