Asi jsem se ještě nezmínil, že trpím takovou malinkatou úchylkou. A sice, strašně rád čtu návody všeho druhu. Nejinak to bylo tento víkend, když jsem chtěl něco přilepit vteřinovým lepidlem. Návod, i když velmi krátký a stručný, jsem si pečlivě, raději rovnou dvakrát přečetl a teprve poté přistoupil k vlastnímu lepení.
Zpočátku šlo všechno šlo jako po másle, vyloupnutí z obalu, odkroucení víčka, propíchnutí tuby našroubování trysky, prostě pohoda 🙂 Drže se návodu začal jsem pomalu a opatrně tisknout tubu a pak to přišlo! K mému velkému překvapení se to pjerunstvo na rozdíl ode mne návodu vůbec nedrželo a teklo nikoliv tryskou, ale nějakou netěsností mezi závitem a tryskou rovnou na mé prsty …

Okamžitě se dostavila panika a scéna jako ze špatného filmu. Nejdříve jsem nemohl sundat tubu z jedné ruky, pak z druhé, když se to povedlo připraveným kapesníkem (vidíte jak jsem se snažil být pečlivý) nešel zas kapesník z ruky, pak lepidlo od stolu, „Sakra proč je na něm ubrus? Chci vyhodit jen tu zatracenou tubu, ne stůl i s ubrusem …“ No prostě hrůza !!! A to ještě nemluvím o tom, že když už jsem se konečně zbavil lepidla nemohl jsem od sebe odlepit prsty. No už jsem se viděl v péči chirurgů stejně jako kdysi Tim kutil Taylor, ale naštěstí jsem nezazmatkoval a v poslední vteřině před definitivním srůstem prsty odlepil, bohužel i kůži a ještě doteď na nich mám stopy toho zpropadeného lepidla a už asi navždy vpenetrovaného papírového ubrousku …

Ne, ne, vteřinové lepidlo už opravdu používat nebudu …